Plánování přípravy a turnajů – proč vlastně?

Selžeme-li v plánování, je to jako bychom dopředu plánovali selhání své práce. To se dočteme nejen v příručce BWF Coach Level 1. Je realita vážně až tak tvrdá? Pojďme se v krátkosti podívat na tuto problematiku.

Proč (ne)plánovat

Začněme tentokrát z opačné strany a uveďme si na úvod pár argumentů, proč někteří plánování mohou považovat za zbytečné:

  • Plánování vyžaduje čas
  • Plán a realita se kvůli řadě faktorů mohou lišit

Co se časové náročnosti plánování týče, je to podobné jako s přípravou učebních plánů ve škole. Zpočátku učiteli trvají přípravy hodiny a hodiny, postupně se však jednotlivé kroky zautomatizují, učitel své žáky začíná znát lépe, a tak již přesně ví, kolik toho za hodinu stihnou a jaký přístup ve výuce může zvolit. Díky tomu se čas strávený přípravou výrazně zkrátí. A stejně jako ve škole se učivo v jednotlivých ročnících opakuje, trenér může například s mladšími hráči nebo pro různé typy tréninku navázat na své předchozí přípravy – a ideálně je ještě vylepšit. 

Další důvod, proč plánování nemáme rádi? I když je plán přípravy sebelepší, bývá velmi těžké ho dodržet. Co hráči ještě většinou zvládají překonat, je rozumná míra únavy, horší už je to ale v případě nemoci nebo dokonce zranění, a je otázkou, zda, pokud vidím, že dneska se ty děti prostě nedokáží soustředit, nebude lepší místo plánované taktiky zařadit něco jednoduššího. Dalším důležitým faktorem může být i to, že dlouhodobý progres hráčů nemusí být tak rychlý, jak jsme si při tvorbě plánu původně mysleli, a naplánovaný trénink hráči zkrátka v daný okamžik nezvládnou (ať už po stránce dovednostní či kondiční).

Plánování je základem úspěchu

Základem plánu je stanovení cíle, jehož chceme dosáhnout. Plán pak představuje cestu, jakou si k němu zvolím a jakým způsobem/stylem po ní půjdu.

Cestu následně rozčlením na menší části (etapy, období), která se snažím poskládat tak, aby co nejvíce zvýšily šanci, že se mi nakonec vytouženého cíle podaří dosáhnout.

Malý příklad z velkých hor: Horolezec se chystá do Nepálu, kde chce vystoupit na osmitisícovku. Po krátkém zvážení se rozhoduje pro Mount Everest (volí cíl).  Nyní je v základním táboře, odkud se potřebuje dostat až na vrchol hory. Po několika rozhovorech s kolegy a místními šerpy se rozhoduje pro výstup severní trasou, protože je náročnější než trasa jižní (volí cestu). Po zvážení dalších pro a proti se rozhoduje pro výstup s kyslíkem (volí způsob). Nakonec rozčlení trasu na dalších 6 úseků s 5 výškovými tábory (volí etapy) a vydává se na cestu (začíná plnit plán).

Usnadnění komunikace

Jasný cíl a plán, jak k cíli dojít, výrazně napomáhají komunikaci mezi trenérem a hráči, ale také v rovinách trenér – rodič, hráč – rodič, klub – sponzor a podobně. Díky plánu totiž mohu komukoliv říci, co dělám a proč to dělám, i proč by do toho se mnou měl jít.

Již jen vědět, jaký typ tréninku a v jaké délce je čeká (např. pondělí odpoledne úderová technika na 120 minut, úterý ráno dynamická posilovna na 75 minut a večer zápasy na 90 minut), dává hráčům možnost lépe se na zátěž připravit a rozvrhnout svou energii. Díky tomu vzrůstá i šance, že celkové nasazení a kvalita provedení tréninku budou vyšší.

Na naplánovanou přípravu navazuje evidence tréninkových výkonů a výsledků; každý dobrý sportovec si vede tréninkový deník.

Vyhodnocení tréninkového deníku v konfrontaci s dosaženými výkony a splněním/nesplnění cílů nás vrací zpátky na začátek – k plánování cílů a přípravy na další období. 

Flexibilita je nutná

Při přípravě plánů je dobré postupovat s citem a mít na paměti, že o tom, zda hráč dokáže plnit připravené zadání, rozhoduje celá řada faktorů, které se neustále mění. Stejně tak i plán by měl být do určité míry flexibilní, abychom  dokázali účinně reagovat na vzniklé situace a náležitě jej upravovat.

V každém případě platí, že problematiku plánování nelze brát jako úplné dogma.

Je totiž otázkou individuálních preferencí trenéra a jeho svěřenců, zdali jim bude vyhovovat, aby plán byl opravdu podrobný, a budou se jej snažit do puntíku plnit, nebo aby byl spíše obecný a postupně se upřesňoval.

Přes nezpochybnitelné výhody stanovení jasného plánu je pro někoho nenahraditelný pocit svobody v rozhodování, který skýtá značný prostor pro kreativitu a inovace…, ale je také náchylnější k chybám či stagnaci sportovce.  

Stejně tak je dobré vědět, zdali tréninkové skupině více prospěje, bude-li splnění zadaných úkolů snazší a v konečném důsledku se zadaří makat „nad plán“, anebo zdali více pomůže, když bude plán opravdu náročný a v reálu se jej podaří splnit jen na 70 % s vědomím, že je třeba pracovat dále. Oba přístupy jsou legitimní, ale každý má svá úskalí.

Tip na závěr: Zamyslete se nad tím, jaký je cíl vaší práce s vašimi svěřenci na příštích 3 - 6 měsíců („vrchol sezóny“). Cíl sepište a pokuste se vytvořit plán, s jehož pomocí se k vybranému cíli dostanete, včetně všech dílčích součástí, a pusťte se do jeho plnění.

Cíl (např. medaile na MČR U15; konání turnaje za 3 měsíce) - Cesta (např. osvojením špičkové techniky a taktických dovednosti) - Způsob / styl práce (např. vysoké % průpravných cvičení v tréninku a sparing s nejšikovnějšími staršími hráči) - Dílčí etapy (např. 1. měsíc hra na síti a podseknuté kraťasy, 2. měsíc sekané dropy, 3. měsíc zápasy a taktické hry) – Plnění plánu (= jednotlivé tréninkové jednotky evidované v tréninkovém deníku).

 

Autor: Pavel Florián