Jsou v Americe ctižádostiví rodiče hokejistů?
300 až 400 tisíc dolarů je stojí, než se desetiletý kluk dostane do NHL, což je průměrně 50 tisíc dolarů ročně, víc než milion korun.
Hokej je jen pro bohaté?
Ano, je těžké, aby to utáhli lidi ze střední třídy. Když jsem v roce 1994 začínal jako skills kouč, tak ta profese neexistovala. Teď jsou jich v zámoří tisíce a je to obrovský byznys. Dneska není v Americe mladý hráč, který má nějakou šanci se dostat výš, aby neměl soukromého trenéra dovedností. Pracují na střelbě, na klamných pohybech, na bruslení. Kempy jedou celý rok, jsou tu soukromé akademie. Na jedné pracuji a příspěvek je tady 38 tisíc dolarů na rok. Ano, je to i se školou, ubytováním a jídlem, ale to jsou peníze, jako když jdete studovat Harvard. A stejně tam máme osm týmů po 20 dětech.
V Německu jste začal trénovat děti, jak jste se odtud dostal do Kanady k nejlepším hráčům?
S láskou!
Ta skutečně tak pomáhá?
Vždycky jsem měl sen trénovat v Kanadě, a tak jsem si v roce 1994 domluvil, že budu v Calgary asistentem u jednoho dorosteneckého týmu. Chodil jsem se dívat na tréninky Flames, kde byl Sláva Lener, jenž znal mého otce. A ten mě učil každý den. Netrvalo dlouho a já začal spolupracovat s národním družstvem žen. Viděl mě tam Tom Renney, což byl tehdy hlavní trenér mužské kanadské reprezentace, a dal mi první šanci. Přišel jsem před tréninkem a pracoval s hráči na individuálních dovednostech. Brzy nato dostal práci v New York Rangers a já byl součást jeho týmu.
V jaké roli?
Dělal jsem development (rozvojové) kempy pro nováčky. Později jsem pracoval pro hlavní tým Floridy, kde jsem měl na starosti začátky tréninků. Pak přešel do Montrealu. Pamatuji si, jak jsem se v šatně sprchoval a na dlaždičkách je obrovské logo Canadiens. A já si uvědomil, že jsem to vážně někam dotáhl.
Byl jste i u týmu v Pittsburghu, roky vedete i předsezonní kemp pro největší hvězdy NHL. Co učíte Crosbyho?
Pravé slovo je zdokonalovat, ne učit. Není to tak, že Tomáš Pacina učí Crosbyho, ale Tomáš Pacina se baví s Crosbym. Z té diskuse něco vzniká. A z mé zkušenosti vím, že čím jsou hráči lepší, tím jsou otevřenější, protože chápou, že i nejmenší detaily mohou rozhodnout, jestli prodlouží, nebo neprodlouží kontrakt. Třeba Jarome Iginla, se kterým jsem čtyři roky pracoval jeden na jednoho, říkal, že díky naší spolupráci udělal novou čtyřletou smlouvu na 16 milionů dolarů.
A Crosby naslouchá?
Jemu něco poradíte a hned to zkusí. Pak řekne dobré, nebo to mi nesedí. Ale neexistuje, že by mi řekl, ty jsi nikdy nehrál NHL, tak co mě tady budeš učit. Ne! Oni vědí, že když jim mohu pomoct v jedné maličkosti, tak si ji vezmou. V Americe se vás nikdo neptá, jestli jste vyhrál Stanley Cup. Tam se ptají, jestli jste dobrý učitel, kouč. Posuzují vás podle toho, kolika hráčům jste pomohl, aby poskočili o ligu výš.
