Trénink proti početní přesile a základní typy herních situací

Kamura-Sonoda-Liu-Yang-MS2014.jpg

Nejen v badmintonu, ale v každé sportovní hře to chodí tak, že proti některým soupeřům bude hráč mít herně i fyzicky navrch, s jinými bude hrát vyrovnaně a v řadě dalších případů bude tempo hry diktovat jeho soupeř. Na silné soupeře i různé typy situací je dobré se připravit. Jak? To si vysvětlíme na následujících řádcích.

1 na 1, 2 na 1, 3 na 1, 3 na 2

Je velmi časté, že tréninkoví partneři nejlepších z našich svěřenců nedosahují kvalit soupeřů na celostátních nebo mezinárodních turnajích. Tréninkové tempo lze ovšem snadno zvýšit. Řadu cvičení lze hrát v rozestavení 2 na 1, nebo dokonce 3 na 1. Dvojice nebo trojice i průměrných hráčů při zodpovědném přístupu a maximálním nasazení dokáže hravě vyvinout potřebné, opravdu vysoké tempo.

Herní kombinace 2 na 1 lze realizovat několika způsoby:

  • dvojice v postavení vedle sebe (každý z hráčů má svoji polovinu),
  • dvojice v postavení za sebou (jeden z hráčů pokrývá pouze přední část kurtu, druhý zadní část),
  • postavení dvojice se mění jako ve čtyřhře (hráči vykrývají kurt v obranném i útočném postaven podle situace).

Rozestavení 3 na 1 se využívá zejména při tréninku obrany (trojice útočí, jeden hráč brání), přičemž dva hráči mohou pokrývat buď zadní část kurtu a třetí hlídá síť, nebo obráceně.

Oba typy rozestavení (2 na 1 a 3 na 1) lze využívat při tréninku jak dvouher, tak i párových disciplín. Ve čtyřhrách se navíc používá formát 3 na 2, nejen pro pobavení pak někdy též hra 3 na 3.

Intenzitu tréninku lze dále zvýšit tím, že trénující hráč smí hrát jen do omezeného prostoru (dva nebo tři rohy, zkrácený kurt, ...) anebo nemá dovoleno určité údery do hry vůbec zařadit.

Pozor, tréninková cvičení 2 na 1 koncipovaná pro párové disciplíny nemusí být nutně zaměřena na hráče, který je sám. Ten může naopak být v roli nahrávače a trénink dělat svým dvěma tréninkovým partnerům.

Pro názornost zhlédněte následující čtveřici videí.  

Bývalá světová jednička Lee Chong Wei v herním cvičení proti 3 hráčům.

Ukázka hry 2 na 1, kdy dvojice kurt vykrývá podobně jako ve čtyřhře.

Trénink obrany 2 na 1 na polovině kurtu (varianta pro párové disciplíny).

Cvičení 2 na 1 pro nácvik rotace hráčů v párových disciplínách. 

Defenzivní, ofenzivní a neutrální situace

O hře i herních cvičeních je vedle celkového rozložení sil na obou stranách kurtu potřeba uvažovat také v kontextu okamžitého vývoje v průběhu výměn. Podle místa zásahu míčku vzhledem k síti (výška a vzdálenost od sítě) pak rozlišujeme tři typy herních situací. V defenzivních situacích je hráč obvykle pod tlakem, míče odehrává mnohdy z hlubokých výpadů, zpoza těla a na poslední chvíli, a tak má soupeř velkou šanci některým z dalších úderů získat bod. V útočných pozicích je tomu přesně naopak, pod tlakem je soupeř, protože hráč zasahuje míček včas, v dobré pozici a má tak na výběr výrazně více možností, co zahrát. Fáze hry, ve kterých ani jedna ze stran nemá výraznější výhodu, považujme za neutrální (více též učebnice BWF Coach Level 1 na straně 47).

Jak toto rozdělení aplikovat v praxi? Ukažme si stručný návod na příkladu drajvů. Když je trénujete, nespokojte se s pouhou plácačkou (=kombinací rychlých úderů bez bližší specifikace hraných těsně nad sítí), jděte více do hloubky a své hráče naučíte perfektně ovládat drajvy v neutrálním, útočném i obranném postavení. Je nutné, aby u každého typu herní situace hráči přesně věděli:

  • odkud a kam hrají (např. posouvá se postavení pomyslného středu hřiště vzhledem k síti: při obranných úderech dále od sítě, při ofenzivních blíže k síti),
  • jakou razanci, křivku a přesnost úderů potřebují zvolit (např. aby dostali protihráče/nahrávače do konkrétní pozice a usnadnili/znemožnili mu zahrát konkrétní úder),
  • jak se k úderům mají postavit a jaký prostor především musí v které pozici pokrýt (např. při ofenzivních drajvech se nezřídka používá postavení v mírném podřepu s výpadovou nohou vpředu, v defenzivě je naopak častější postavení s nohama vedle sebe nebo nevýpadovou mírně vpředu).

Rozlišovat provedení pohybu a úderů v útočné, obranné a neutrální pozici lze v kterékoliv část kurtu. Jako první příklad jsme uvedli různé varianty drajvů, stejným způsobem by šlo nahlížet třeba na dropy: útočné dropy hrané z výskoku či jako alternativa smeče, dropy neutrální, hrané ve stále ještě dobré pozici, jimiž pouze „udržím“ stávající tempo hry, nebo zpoza těla na poslední chvíli lovené míče (dropy obranné), a tak dále…

Tip na závěr: Zkuste si konkrétní úder, který se svými hráči hodláte trénovat, v několika po sobě jdoucích tréninkových jednotkách procvičovat v různých pojetích – 1. trénink útočně, 2. neutrálně, 3. defenzivně. Podobným způsobem lze cíleně naplánovat nejen několik tréninků, ale klidně celé tréninkové cykly, nebo jejich části.

Autor: Pavel Florián