Základy pohybové techniky II

JanJor-MS-2014-FH-na-BH.jpg

Pohyblivý střed kurtu

Jak jsme již uvedli, zřejmě nejdůležitějším pohybovým prvkem v badmintonu je split-step, aktivační krok po kterém přichází rychlý start na míč. Odkud a kdy ovšem na úder startovat? Problematiku podrobně shrnuje kapitola 6 seriálu Badminton vždy IN. Důležitou informací je, že střed hřiště, odkud vyrážíme vstříc soupeřovým úderům, je pohyblivým místem, jehož poloha na kurtu se mění podle okamžité herní situace. Umístění středu, nebo spíše výchozí pozice pro start na další míček, je závislé jednak na naší schopnosti číst hru, ještě důležitější je ovšem dodržovat zásadu, že pokud soupeř hraje míček – právě v té chvíli provádím split-step. Pokud to neudělám (např. pokud soupeř již hraje a já ještě „běžím“), vystavuji se nebezpečí, že soupeř zahraje klamavý úder do mého protipohybu a já míček buď bezmocně proběhnu, nebo se k němu budu dostávat jen velmi těžko. Mechanická snaha provádět split-step přesně uprostřed kurtu je tedy neefektivní.

Pomalu, nebo rychle? Hlavně ne v jednom tempu

Další důležitou složkou správně prováděného pohybu po badmintonovém kurtu je jeho rytmus. Vzhledem k množství změn směru, různých opravných kroků i reakcí na nečekané míče by bylo naivní se domnívat, že efektivní pohyb po kurtu může probíhat konstantní rychlostí. Neustálé rozbíhání se a brzdění toto zkrátka neumožňují, navíc provádět všechny pohyby v maximální rychlosti (vždyť přece chci být u míčku včas) by bylo fyzicky velmi náročné a velmi nehospodárné.

A proto ne jedno tempo, ale zrychlení a zvolnění ve správný okamžik jsou klíčem k tomu, jak se k míčku dostat co nejdřív, respektive přesně tak, jak potřebuji. Optimálním způsobem i tempem. Zrychlení přichází zpravidla ve fázi split-stepu a prvního kroku směrem k míči. Následné relativně časté zvolnění je nutné, abychom mohli tělo zkoordinovat a lépe ovládat v okamžiku odehraní úderu.  

Zvolnění nám také umožňuje nahromadit ušetřenou energii tak, abychom ji následně mohli využít k maximalizaci razance našeho úderu (např. při smeči s výskokem). Dalším dynamickým krokem v pořadí pak je první návratový krok směrem do středu kurtu, pokud na něj mám čas. Pokud ne, může následovat rovnou dynamický split-step a s ním start na další úder. Problematice rytmu pohybu se věnujeme podrobně také v seriálu 10 zlatých pravidel (video vlevo).

Badmintonový pohyb s prvním dynamickým krokem a následným zvolněním v žádném případě není fyzicky náročnější než jednotvárné (zdánlivě volnější) tempo. Jde pouze o jiné načasování odrazů a využití energie v odlišných okamžicích, než na které můžeme být zvyklí.

Dvouhra – čtyřhra – mix

Specifika jednotlivých disciplín je třeba vnímat a vedle odlišných úderových variant a taktického pojetí, by měl trenér hráče naučit také singlovým a deblovým variantám pohybů do různých částí kurtu. S postupnou specializací hráče na konkrétní disciplínu/disciplíny (obvykle mezi 16. a 20. rokem věku hráče) je nutné upravit také kondiční trénink. Lze vypozorovat potřebu větší síly a zvládání různých náskoků u párařů, oproti dvojnásob dlouhé úseky běhajícím singlistům, pro něž by tahání výrazného množství svalové hmoty bylo spíše nežádoucí. Více též v dalším z 10 zlatých pravidel.

Tip na závěr: Vybíhejte kurt nebo hrajte tréninková cvičení na hudbu. Jednotlivé kroky, odrazy, dopady či údery se při tom snažte vkládat do rytmu tónů puštěné skladby. Výrazně díky tomu zlepšíte vnímání svého vlastního těla i schopnost zrychlit nebo zpomalit své kroky podle toho, jak si situace žádá.

 

Autor: Pavel Florián