Pravidlo číslo 10: Hraj fair!

Desáté zlaté pravidlo zní: „Badminton v srdci, srdce v badmintonu. Doběhni každý míček, vyber každou smeč, pro vítězství udělej všechno, ale vždy hraj podle pravidel badmintonu a fair play!“

 

 

Badminton v srdci, srdce v badmintonu: Pokud chcete být v jakémkoliv oboru úspěšní, musíte jej dělat nejen rozumem, ale také srdcem. Proto především u malých dětí rozvíjíme lásku ke sportu, učíme je mít radost z pohybu, z každého správně trefeného úderu, ze hry samotné. Nejvíce úspěšní hráči jsou nakonec ti, kteří mají badminton bezpodmínečně pod kůží.

3x pochvala a 1x kritika: Už od dob švýcarského pedagoga Johanna Heinricha Pestalozziho se traduje, že správný poměr mezi pochvalou a kritikou je 3:1. Často se ale stává, že se chvála změní jen na hodnocení výsledku. Například smeč se má hodnotit podle přípravy na úder, provedení, umístění a následného pohybu a nikoliv podle toho, zda hráč díky smeči uspěl ve výměně. Především děti mají radost z procesu, nekažme jim to. Obecně je lepší chválit snahu, přístup nebo techniku, než svou chválu zaměřit na výhry. Nefixujte se na výsledek

Vyhrál jsem = všechno bylo dobře: To bohužel neplatí. Stejně tak neplatí, že pokud prohraješ, je všechno špatně. Je třeba také přijmout, že se nevyhrává pokaždé. Hráči se učí jak při výhrách, tak při prohrách. Na každém výkonu najdeš něco dobrého i špatného, podstatné je být k sobě upřímný a nežít ve lži a iluzích.

Dobrý trenér není ten, který ti namlouvá, že je vše v pořádku, nebo ten, který tě hodnotí podle své momentální nálady. Dobrý trenér je ten, který je na vás tvrdý, ale férový – chválí tě nebo kárá podle tvého skutečného výkonu. A kterému na tobě skutečně záleží, emoční vazba platí i pro trenéry!

Zkratky neexistují: Ve sportu i v životě neexistují zkratky. Poctivost, množství opakování, důraz na kvalitu provedení atd. – jen to tě dovede k cíli, k dosažení tvého osobního maxima. Nikoliv objíždění turnajů, po kterém se dostaneš výše na žebříčku, nebo dokonce „triky a drobné finty na hraně pravidel a občas trochu za hranou“. Přiznání dobrého míče soupeři není ukázka tvé mentální slabosti, ale naopak tvé síly! Buď tvrdý, k sobě v přípravě, k soupeři na kurtu, ale vždy hraj fair!

Respekt k soupeři: Na kurtu soupeři, mimo kurt přátelé. Úcta a respekt se dá projevovat různě. Před zápasem, v jeho průběhu, po jeho skončení zcela určitě podáním ruky. Možná po prohraném zápase nebudeš mít chuť vyznat respekt svému rivalovi. Ale je to právě dobrý soupeř, kdo tvé hranice posouvá dál.

Sebevědomí > nafoukanost: Budovat v hráči zdravé sebevědomí je zcela něco jiného než falešná pýcha a arogance. Sebevědomí a nafoukanost se často zaměňují. Zatímco to první sportovní výkon dlouhodobě podporuje a v rozhodující chvíli hráči pomůže, to druhé bude po čase působit jako kotva.

 


Pravidla-10-1.jpg

Výchova a podpora: Sportovce formuje jeho nejbližší okolí. Rodiče, sourozenci, kamarádi, trenér. Výchova může směřovat různými směry, ve sportu i v životě je však velmi důležité, aby vycházela z pevných, výše uvedených základů. Především v rodině a s trenérem je velmi důležité poskytovat hráči neutuchající podporu a spolupráci na reálných (dlouhodobých i krátkodobých) cílech, na kterých se společně dohodnete.

Pravidla-10.jpg

Správně

  • hraji badminton, protože chci, 
  • chválíme a chválíme hodně, především proces,
  • jsem tvrdý k sobě i soupeři, ale hraji fair.


Špatně

  • badminton hraji proto, že mě máma na něj kdysi dala a táta chce, abych vyhrával/a, 
  • výhra = jsi nejlepší, porážka = nestojíš za nic, 
  • chci vyhrát za každou cenu.