Situace a rozhodování
Učebnice BWF taktiku definují jako „schopnost efektivně se rozhodovat na základě povědomí o situaci na kurtu“ (BWF Trenérská příručka Úroveň 1, str. 133). Proto abychom tréninkové cvičení mohli označit za taktické nebo taktické dovednosti rozvíjející, musí při něm ten, kdo trénuje (tedy hráč), aktivně pracovat s dvěma pojmy: situace a rozhodování.
Ve správně nastaveném taktickém cvičení tedy hráč nehraje konkrétní úder z vybraného místa, protože mu to někdo (trenér) řekl, nýbrž protože si to situace žádá. Tento koncept je v badmintonu naprosto zásadní, když právě podle něj probíhá hra v samotných zápasech.
Příklad je jednoduchý. Ve dvouhře mám v plánu po soupeřově krátkém podání přijmout na síť, ale protože vidím, že soupeř hned po servisu vykročil směrem dopředu, místo kraťasu zvolím výhoz do zadní části kurtu. Situaci jsem přečetl, vyhodnotil a následně se rozhodl, jaký úder zahrát. Právě tak probíhá taktické rozhodování.
Na druhé straně pokud součástí mé zápasové strategie bude přijímat soupeři častěji nebo výhradně na síť (bez ohledu na to, jaký pohyb udělá), pak se sice budu držet svého „velkého plánu“ (který je mimochodem velmi důležitý), ale prakticky může docházet k situacím, v nichž taktické rozhodování neprobíhá. A to je něco, nač je potřeba si dávat dobrý pozor. Nesmím se stát automatem, který zapomene myslet a přestane vnímat proměnlivost hry. Vždy je potřeba vycházet z konkrétní situace a údery volit tak, aby po taktické stránce dávaly smysl. A přesně tomu nás učí taktická cvičení.
K výše uvedenému je nutno dodat, že při hře budou samozřejmě působit i další proměnné (fyzická vyspělost hráčů, kvalita úderů, schopnost udržet míč ve hře a podobně), které mě k vítězství ve výměně/zápase mnohdy dovedou, i pokud budu hrát relativně „hloupě“. Od určité úrovně si ale jako hráč jen s tímhle nevystačím. Můžu mít sebelepší techniku úderů i pohybu, mohu být fantasticky fit, pokud ale nevím, kdy a kam nejlépe zahrát, mé šance na úspěch se výrazně sníží.
