Začínáme s tvorbou taktických cvičení

Situace a rozhodování

Učebnice BWF taktiku definují jako „schopnost efektivně se rozhodovat na základě povědomí o situaci na kurtu“ (BWF Trenérská příručka Úroveň 1, str. 133). Proto abychom tréninkové cvičení mohli označit za taktické nebo taktické dovednosti rozvíjející, musí při něm ten, kdo trénuje (tedy hráč), aktivně pracovat s dvěma pojmy: situace a rozhodování

Ve správně nastaveném taktickém cvičení tedy hráč nehraje konkrétní úder z vybraného místa, protože mu to někdo (trenér) řekl, nýbrž protože si to situace žádá. Tento koncept je v badmintonu naprosto zásadní, když právě podle něj probíhá hra v samotných zápasech.

Příklad je jednoduchý. Ve dvouhře mám v plánu po soupeřově krátkém podání přijmout na síť, ale protože vidím, že soupeř hned po servisu vykročil směrem dopředu, místo kraťasu zvolím výhoz do zadní části kurtu. Situaci jsem přečetl, vyhodnotil a následně se rozhodl, jaký úder zahrát. Právě tak probíhá taktické rozhodování.

Na druhé straně pokud součástí mé zápasové strategie bude přijímat soupeři častěji nebo výhradně na síť (bez ohledu na to, jaký pohyb udělá), pak se sice budu držet svého velkého plánu (který je mimochodem velmi důležitý), ale prakticky může docházet k situacím, v nichž taktické rozhodování neprobíhá. A to je něco, nač je potřeba si dávat dobrý pozor. Nesmím se stát automatem, který zapomene myslet a přestane vnímat proměnlivost hry. Vždy je potřeba vycházet z konkrétní situace a údery volit tak, aby po taktické stránce dávaly smysl. A přesně tomu nás učí taktická cvičení.

K výše uvedenému je nutno dodat, že při hře budou samozřejmě působit i další proměnné (fyzická vyspělost hráčů, kvalita úderů, schopnost udržet míč ve hře a podobně), které mě k vítězství ve výměně/zápase mnohdy dovedou, i pokud budu hrát relativně „hloupě“. Od určité úrovně si ale jako hráč jen s tímhle nevystačím. Můžu mít sebelepší techniku úderů i pohybu, mohu být fantasticky fit, pokud ale nevím, kdy a kam nejlépe zahrát, mé šance na úspěch se výrazně sníží. 

MS-2014-Chen-Xu-debl.jpg

Jak vytvořit taktické cvičení?

Taktika nezačíná a nekončí u přirozené schopnosti vnímání a čtení hry a stejně jako technika úderů, pohybu, mentální odolnost či další výkonnostní faktory se dá zlepšit. Velká část úspěchu je zajisté skryta ve schopnosti vědět a vidět - téma taktiky představuje rozsáhlý, pro nás Čechy obecně zatím takřka neprobádaný vesmír. Ovšem mnohem důležitější než umět před zápasem odpovědět na otázku, odkud kam budu za několik minut hrát, je, abych tato řešení dokázal realizovat v konkrétních situacích, při hře samotné. Nyní si zjednodušeně ukážeme, jak na to.

Příklad 1

Kdy mám zahrát drop a kdy smeč? Všeobecně platí, že pokud je klír nebo výhoz od sítě dostatečně dlouhý, je logičtější rozehrát dropem či klírem, pro útok smečí se spíš rozhodnu ve chvíli, kdy je míč od soupeře krátký. No, ale jak to natrénuji v praxi? Jednoduché taktické cvičení (pro dvouhru) by mohlo vypadat třeba takto. Hráč A (nahrávač) hraje výhozy od sítě, hráč B (trénující hráč) hraje dolů (drop/smeč). Úkolem hráče B a podstatou celého cvičení je rozlišit, kdy zahrát drop a kdy smeč. Je-li výhoz dostatečně dlouhý (padá mezi zadní čáry), hráč B volí drop. Je-li výhoz krátký (padá před deblovou čáru), hráč B volí smeč. Délka nahrávky (před / za deblovou čáru) odpovídá situaci, na jejímž základě se hráč rozhodne, jaký úder zvolí. Takto nějak by mohlo vypadat taktické cvičení v té nejzákladnější podobě. 

Příklad 2

Výše uvedený příklad uvažuje situaci pouze z pohledu místa na kurtu, kde hráč zasahuje míček. Součástí situace je ale také soupeř na druhé straně, případně pozice, v níž se soupeř nachází. Cvičení, které by nám umožnilo pracovat s tímto parametrem, by mohlo vypadat následovně. Hráč A (nahrávač) hraje výhozy od sítě, hráč B (trénující hráč) smečuje. Úkolem hráče B (a podstatou celého cvičení) je zvolit správnou stranu, kam smeč zahrát. Nahrávač se proto po výhozu výrazněji stáhne na pravou nebo levou stranu kurtu (o cca 0,75 metru) a hráč B podle toho volí smeč do více odkryté poloviny. Postavení nahrávače po výhozu odpovídá situaci, na jejímž základě se hráč rozhodne, na kterou stranu zasmečuje.

Příklad 3

Výše popsaná cvičení snadno spojíme dohromady. Pakliže nahrávač vyhazuje dostatečně dlouhé míče, hráč B dropuje. Pakliže je výhoz krátký, hráč B smečuje a umístění smeče volí podle postavení nahrávače (který si opět libovolně určí, na kterou stranu se stáhne). Cvičení lze rozšířit dále tak, že nahrávač se bude na pravou či levou stranu stahovat i po dobrém výhozu a hráč B tak bude muset hledat odkrytý prostor i pro svůj drop. U pokročilejších hráčů je možné, aby o umístění smeče rozhodovalo nikoliv přesouvání pozice, ale pouhá (zřetelná) příprava rakety nahrávače na bekhendovou nebo forhendovou stranu.

Podobným způsobem můžeme vytvářet cvičení, jejichž prostřednictvím se budeme učit využívat nejrůznější údery kdekoliv na kurtu. Jde pouze o to připravit vhodné a realistické prostředí, ve kterém bude rozhodování, zda určitý úder zahrát, probíhat v podmínkách blízkých, nebo ideálně totožných se situacemi, které nastávají v zápase. 

Problematika taktického tréninku je v tomto článku nastíněna ve své nejzákladnější podobě. V dalších textech se pokusíme toto téma prozkoumat hlouběji.


Na co si dát pozor

Je velmi důležité, aby rozhodování, jaký úder zahrát, probíhalo nikoliv svévolně, ale na základě situace, která ve hře nastává. Je podstatný rozdíl, zda výše uvažováný uvažovaný hráč B mezi dropem a smečí volí na základě délky výhozu od nahrávače nebo postavení jeho rakety (v tom případě se jedná o taktické rozhodování), nebo zda nahodile střídá drop a smeč, jen aby to bylo pestré. V takovém případě se o taktické cvičení nejedná.  

Autor: Pavel Florián